Volby v Norsku vyhrála levice, povládne teď v celé Skandinávii„Konečně si můžeme říci: Dokázali jsme to.“ Těmito slovy zhodnotil předseda norské Strany práce (
Arbeiderpartiet, Ap) Jonas Gahr Støre výsledek pondělních parlamentních voleb. Oslavovat po nich mohl hned tři vítězství: jednak své strany, která získala nejvíce hlasů, jednak středolevého bloku, jenž porazil pravostředový, a jednak skandinávské levice obecně.
Pravostředový kabinet Erny Solbergové, jež v Norsku vládl
od roku 2013, bude teď střídat právě Støreho koalice. Norsko bylo přitom už poslední skandinávskou zemí, kde po předloňských změnách v
Dánsku a
Finsku a po posledních událostech ve
Švédsku držela moc pravice.
„Pro Norsko byla dnes dosluhující vláda pravicové koalice výjimečná. Vládla hned dvě období za sebou, což u pravice v Norsku nemá obdoby. Většinu vlád v poválečné éře sestavovala sociálnědemokratická
Arbeiderpartiet. Vzácnou je ovšem i nová situace, kdy budou vládnout středolevicové koalice ve všech skandinávských zemích současně. Naposledy bylo něco takového k vidění v roce 1959,“ hlásila do úterního vysílání moderátorka zahraničního servisu
France 24.
O konkrétním složení nové norské vlády se bude ještě vyjednávat. Levici zde tvoří celkem pět parlamentních stran, přičemž Støreho Strana práce je tradičně nejsilnější. Díky volebnímu výsledku příznivému pro levici celkově může Ap vytvořit několik různých koalic, respektive se nechat v různých konstelacích tolerovat zbytkem levice.
Pozorovatelé označují za nejpravděpodobnější trojkoalici Strany práce se Stranou středu (
Senterpartiet, Sp), která zastupuje tradičně zejména venkovské voliče, ale v letošních volbách posílila ze všech stran nejvíce, a Stranou demokratické levice (
Sosialistisk Venstreparti, SV).
Strana středu však žádá na Straně práce rozvolnění vazby na Evropskou unii, kterou
Arbeiderpartiet tradičně hájí. Strana demokratické levice zase před volbami stoupencům slibovala, že bude prosazovat velkou pětikoaliční vládu i s dalšími dvěma levicovými stranami: radikálně levicovými Rudými (
Rødt, R) a Ekologickou stranou zelených (
Miljøpartiet De Grønne, MDG).
Obecně platí, že v letošních volbách se dařilo menším levicovým stranám lépe než těm větším. Na pravici pak oslabili všichni kromě malých liberálů (
Venstre, V).
Těžba ropy a změny klimatu
Na rozdíl od
minulých voleb i
voleb v roce 2013 nebyly v Norsku tentokrát tak výrazně diskutovány otázky migrace a daní, na nichž vyrostla v minulé dekádě pravicově populistická Strana pokroku (
Fremskrittspartiet, FrP), dnes zřejmě
nejkultivovanější krajní pravice v Evropě.
Hlavními tématy kampaně byly letos klimatické změny, budoucnost těžby ropy i energetiky obecně a sociální nerovnost. Norsko dlouhodobě řeší, zda kvůli prevenci klimatických změn výrazněji neomezit svůj energetický průmysl.
Poptávka po příslušných omezeních mezi lidmi v posledních letech narůstá. Těžba ropy a plynu však stále zaměstnává na sedm procent všech norských zaměstnanců (přibližně 200 tisíc lidí), tvoří 14 procent norského HDP a 40 procent vývozu a za rok přinese do státního rozpočtu 10 miliard eur čistého přijmu.
Zvláště Ekologická strana zelených se před volbami v otázce hodně angažovala. Svou účast ve vládě chtěla podmínit okamžitým zákazem průzkumné těžby v arktických mořích a ukončením veškeré těžby ropy a plynu do roku 2035.
Preference norských zelených po letošní
vlně povodní narostly. Straně přibyla také více než třetina členů. U voleb sice pak zelení neposílili zdaleka tolik, v Norsku se ovšem souběžně mobilizovala občanská společnost (stát čelí za těžbu už i mezinárodním žalobám podaným kromě jiného třeba i zástupci původní
sámské populace). Důsledně ekologickou rétoriku převzaly také další strany.
„Obecně lze říci, že hlavní strany vpravo i vlevo chtějí omezovat těžbu jen velice pozvolna. Podobně to má i Strana středu. Naopak křesťanští demokraté (
Kristelig Folkeparti, KrF) a liberálové na pravici i Strana demokratické levice, zelení a Rudí na levici chtějí utlumovat rychleji,“ shrnul redaktor předvolebního vysílání stanice
Euronews.
Pozice premiérky a její nástupce
Konzervativci dosavadní premiérky
Erny Solbergové ze strany Pravice (
Høyre, H) hájili před volbami svou politiku nižších daní a podpory podnikatelů. Na klimatickou změnu slibovali reagovat především cestou technologických inovací a těžbu omezovat spíše jen v závislosti na výtěžnosti ložisek — oficiálním odhadem postupně o 65 procent, ale až k roku 2050.
Volby zřejmě ovlivnila i epidemie covidu-19, zatím však nebylo přesně zanalyzováno jak. Norsko totiž epidemii zvládlo poměrně úspěšně — s třetí nejnižší úmrtností v Evropě. Sama premiérka si nicméně v dubnu zažila covidový skandál, když oslavila vlastní šedesátiny na večírku s třinácti hosty. Povolených bylo v té době přitom jen deset.
Za porušení nařízení vlastní vlády dostala Solbergová nakonec pokutu v přepočtené výši asi 50 tisíc korun. Preference její strany však začaly právě po tomto skandálu klesat a do voleb se už nezastavily.
Sociální demokraté ze Strany práce vedli letošní kampaň pod heslem J
e načase, aby (z růstu ekonomiky) měli prospěch
i obyčejní lidé. Slibovali ukončení všech privatizací a zvýšení majetkové zátěže pro horních 20 procent. Toto se mimochodem týká i samotného předsedy Støreho, jehož děd pozvedl v minulém století společnost Jøtul vyrábějící kamna a další topné jednotky na úroveň exportní korporace. Předseda norské sociální demokracie je díky tomu dnes multimilionář.
V klimatické politice slíbil Støre dodržovat
pařížské závazky a pokračovat v zelené transformaci průmyslu. Rychlý útlum těžby ropy (dnes čtyři miliony barelů denně) však odmítá. Před volbami dokonce uvedl, že nebude v koalici se stranou, která mu dá v tomto směru ultimátum.
Nakonec Strana práce oproti minulým volbám asi o procento oslabila, a to jako jediná strana levicového bloku. Se ziskem 26,4 procenta hlasů přesto překonala všechny ostatní.
Další informace:
Support Hubzilla